V sérii netradičných otázok, sme sa pýtali aj českej spisovateľky a učiteľky Patricie Keavy, aký je podľa nej najdôležitejší vynález ľudstva, či by dokázala prežiť mesiac na opustenom ostrove, alebo aký je najdôležitejší počin ľudstva, ktorý sa udial ostatný rok. UŽ BY SOM TU NECHCELA BYŤ ZNOVU. CHCEM PREŽIŤ TENTO ŽIVOT TAK, ABY TO JEDENKRÁT STAČILO, HOVORÍ OKREM INÉHO PATRICIA KEAVY.
Čo najradšej robíte vo svojom voľnom čase?
Ráda se věnuju dětem, ať už cizím, nebo těm, které znám, nejvíce ovšem svým vnoučkům.
Když si potřebuju od dětí odpočinout, věnuju se psaní na svém osobním blogu, nebo si stahuju a upravuju obrázky z internetu, které potom do něho použiju. Ovšem nejraději píšu, ať už povídky, pohádky, nebo skládám verše a říkánky pro děti. Střídám to se sportem. Turistikou a plaváním.
Aký nápad, ktorý vzišiel z vašej hlavy, sa podarilo zrealizovať?
Podařilo se mi vydat knihu říkadel pro děti na Alza.cz. Je to moje první kniha a jsem nevýslovně šťastná! S velkou radostí to mohu oznámit Vašim čtenářům. Připravuje se vydání mé druhé knihy. Je to kniha veršů, složena ze dvou sbírek.
Kto je najtalentovanejší vo vašom okolí, o kom by sme mali písať?
Nikoho takového neznám, ale napadá mě, o čem by se mělo psát. A to jsou bezesporu nešvary dnešní doby! Sdělovací prostředky a média by měla zcela nepokrytě a pravdivě upozorňovat na chyby politiků. Upozorňovat na to, co je špatné a co v naší společnosti nefunguje správně, nebo vůbec!
Sdělovací prostředky a média by měla zcela nepokrytě a pravdivě upozorňovat na chyby politiků. Upozorňovat na to, co je špatné a co v naší společnosti nefunguje správně, nebo vůbec!
Čo je zmyslom vášho života?
Smyslem života asi každé ženy, je být potřebná pro někoho. Ani já neumím žít sama pro sebe. Mým největším přáním je, zachovat si bystrý rozum i fyzické síly až do pozdního stáří a nebýt své rodině přítěží. A taky zachovat si schopnost radovat se z každého dne. Smyslem mého života, je žít ten život a užívat si ho. Dovolím si v souvislosti s vaší otázkou malé zamyšlení.
Co je to vlastně – smysl života?
Myslím si, že je to nekonečné hledání. Toužení a čekání. Pokus o zachycení něčeho pomíjivého a zcela neuchopitelného. Věčná a nekonečná nenasycenost sebe sama. Zpytování svého nitra a nahlodávání pochybnostmi.
Nedostatek pokory k životu, jako takovému, činí z tohoto slova klišé. Mnoho lidí, si na sklonku svého života, i přes veškerou snahu najít ten smysl života a své osobní přesvědčení, že ho našli, klade otázku „bylo to skutečně ono“?! Prožil jsem svůj život plnohodnotně? Druzí jsou přesvědčeni, že se jim to nepodařilo, že svůj život promarnili a odchází z tohoto světa nespokojeni, nešťastni. Těch lidí, kteří neustále tápou a hledají, trápí se, je většina.
A kupodivu jsou to právě ti, kteří mají zdánlivě všechno. Žijí svůj život podle svých představ, vykonávají práci, která je baví a dokonce i dobře živí. Jsou zdraví, nemají existenční problémy, mají dostatek všech požitků, včetně sexu, spokojené partnerské vztahy, život si takzvaně „užívají“.
Každý člověk si jistě někdy položil otázku „proč jsem tady“?! Má můj život vůbec nějaký smysl?!
Myslím si, že ta věčná nespokojenost a pachtění se po nalezení toho smyslu života, brání člověku, prožít svůj život šťastně a plnohodnotně. Myslím si, že smysl života souvisí právě s tím štěstím. Že je to vlastně to samé. To opravdové, hluboké štěstí je radost ze života samotného. A myslím si, že prostým smyslem života je – žít ten život.
Čo najsmiešnejšie vo vašom živote ste vyviedli?
Chápu tu otázku, jako – co bláznivého jsem v životě provedla, nebo prožila? Bylo toho hodně, i když v mnoha případech to směšné vůbec nebylo, protože tato slova se velice liší svým významem. Směšného? Nenapadá mě nic, co by stálo za řeč.
Aká je ústredná myšlienka, ktorou teraz žijete?
Omlouvám se, ale to je velice osobní. Odpověď si proto nechávám pro sebe.
Čo by ste ešte vo svojom živote chceli dokázať alebo zažiť?
Přeju si vydat knihu pohádek pro děti. Chci cestovat, ukázat svým vnoučkům moře, jet s nimi do Legolandu, načerpat nové zážitky a zažít s nimi spoustu legrace.
Kde najďalej ste boli a čo vás ľudia tam žijúci naučili?
Navštívila jsem Turecko a tam jsem se naučila opravdové toleranci k jinému náboženství, zvykům a kultuře. Setkala jsem se s laskavým a milým přístupem a vstřícností takřka všude, na každém kroku.
Dokázali by ste sama prežiť mesiac na pustatine?
A jak to mám vědět?! Tohle neví nikdo. Když tvrdí opak, jistě lže. Každý máme o sobě nějaké mínění. Někdo se přeceňuje, jiný si zase až tak moc nevěří. Někdo by třeba nepřežil ani jeden den. Taky záleží na tom, jaká pustina by to byla! Ostrov? Vedro, nedostatek jídla a pitné vody? Nebo naopak led, zima a vytopené iglú, plné jídla a pití? Nebo si představujete jenom nějakou chalupu vysoko v horách, bez mobilu a elektřiny? Nejde jenom o to, sehnat si potravu a rozdělat oheň, ale o to, přečkat tu samotu. Dnes jsou lidé tak navyklí na něčí přítomnost, nebo závislí na něčem, že ten pocit samoty a odloučenosti by byl asi to nejhorší, s čím by se musel jedinec vypořádat. To má na psychiku velký vliv a je to velmi zničující. Myslím si, že já bych s tím problém neměla, protože bývám často sama a umím se zabavit i bez mobilu a PC.
Každý máme o sobě nějaké mínění. Někdo se přeceňuje, jiný si zase až tak moc nevěří.
Cítili ste vo svojom živote beznádej a zúfalstvo?
Ano. Mnohokrát. Už jsem ve věku, kdy mohu s určitostí tvrdit, že jsem hodně prožila a jsem přesvědčena, že bylo i hodně toho nepříjemného. Jednou jsem četla, že ten, kdo nikdy nepocítil opravdovou touhu zemřít, nebo někoho zabít, neví o životě vůbec nic! Co jsem dělala? No, takhle jednoduše se to říct nedá. Odvíjelo se to vždy od té konkrétní situace. A je to velmi osobní.
Akú časť vašu majetku by ste rozdali a nechýbala by vám?
No, jéje! Já mám haraburdí doma! Ale Vy to jistě myslíte jinak. Co by mohlo ještě posloužit lidem k užitku? Víte, často, co lidi napadne, jako první, to jsou hadry. Myslím tím oblečení a boty. Svět je „přehadrovaný“! Lidé, tedy převážně ženy, si myslí, že jejich šatstvo někdo ještě užije, je jim to líto vyhodit. Samy se rády hrabou v koších v second handech a pořádají bazárky. Já mám například za ty roky sklad porcelánu a skleniček.
Co bych já nabídla? Bezesporu jsou to knihy. Knihy jsou pokladem a je hříchem je pálit, či vyhazovat. Líbí se mi v dnešní době nápad, který se celkem dobře ujal a to jsou – KnihoBudky. Je to neziskový projekt, který vznikl v Praze, v létě 2013 za podpory programu společnosti Telefónica O2 „Think Big“. Vysloužilé a nepoužívané telefonní budky se proměnily v bezplatné knihovničky. Takové a podobné knihobudky, malebné dřevěné a malované jsou taky u nás. Lidé si přijdou vypůjčit, vyměnit, darovat knihy. A to je moc dobře!
Aký vynález považujete za najdôležitejší?
To je těžká otázka. Za nejdůležitější vynálezy lidstva se považuje pluh, kolo, žárovka, dalekohled, kompas, penicilin, knihtisk, parní stroj, lednička, telefon a informační technologie. Jsou to bezesporu velké objevy, které posunuly lidstvo vpřed a přinesly mu velký užitek. Já si myslím, že je dost opomíjeno svým významem Brailleovo slepecké písmo, které je zcela mimo svět počítačů a přesto umožňuje lidem přínos informací, vědění i zábavy, bez přímé osobní závislosti na jiné osobě. Umožňuje slepým a slabozrakým nevídanou svobodu.
Aký je váš najobľúbenejší film, kniha a pieseň?
Z filmů mě v poslední době hodně oslovil film „Až tady nebudu“ (v originále pod názvem Náhradní manželka). Je v něm velice citlivě vykreslen přístup těžce nemocné ženy k samotné nemoci, to přijetí a postoj k milovanému muži a dětem.
Z knih mě nejvíce oslovil román od Miky Waltariho, „Egypťan Sinuhet“. Tuto knihu považuju za hotový poklad.
A písně? Líbí se mi všechno. Od lidovek, cimbálovek přes gospely, skotskou muziku, country, vážnou hudbu, rockové kapely k muzikálovým melodiím……Ráda poslouchám Eltona Johna, to je můj VIP a Kabáty.
Keby o vás niekto napísal knihu, aký názov knihy by ste si priala?
To je pěkné sci fi! Kdyby se to přesto stalo, tak by to musela být veselá kniha, pochopitelně s veselým názvem. Například – „Sedím si na větvi a je mi fajn.“
Veríte v posmrtný život, v budúci život?
Ne. Nevěřím ničemu takovému. Myslím si, že po smrti nic není. Absolutní konec. Už bych tu nikdy nechtěla být znovu. Chci prožít tento život tak, aby to jednou stačilo!
Myslím si, že po smrti nic není. Absolutní konec. Už bych tu nikdy nechtěla být znovu. Chci prožít tento život tak, aby to jednou stačilo!
Ktorá veta vás najviac vystihuje?
Asi bláznivá romantička.
Aké je vaše motto a prečo?
„Každá jediná sekunda v životě, může být ta poslední a každá, ta první, v tom, jak se rozhodneš.“ Myslím si, že život je dílem okamžiku. Ten jediný malý okamžik ovlivní život člověka a na rozhodnutí hodně záleží. Často se člověk rozhodně špatně a už to nejde napravit.
Keby niekto ukradol a zrealizoval váš nápad, čo by ste si priali, aby to bolo?
Jistě by mě hodně potěšilo, kdyby někdo natočil film podle některé z mých povídek, nebo použil některé moje verše, jako písňový text.
Čo vám na sebe osobne najviac prekáža?
Nerozhodnost a schopnost rozhodnout se špatně! Opakování stejných chyb v životě.
Děkuju vám za pozvání a přeju vám i čtenářům krásný den.
M. Albert, foto ilustračné pixnio.com