1. decembra 2021

Magazín KĽÚČ OD…

KĽÚČ OD INÝCH INFORMÁCIÍ

Jan Bartošek: Tu už je nutné hovoriť pravdu, hoci príjemná asi nie je – áno, lepšie už bolo

Ešte pred českými parlamentnými voľbami sme sa rozprávali s predsedom poslaneckého klubu KDU-ČSL Janom Bartoškom. Keďže odpovede prišli už v deň volieb, ktoré sme nechceli narušiť, publikujeme tento rozhovor až po voľbách.

 

Aké máte pocity pár dní pred voľbami? 

V těchto dnech se cítím plný energie a vidím naději na změnu. Takže, velmi pozitivní pocity.

Predvolebná kampaň zvykne ľudí rozdeľovať. Ako vnímate atmosféru v českej spoločnosti pred blížiacimi sa voľbami?

Naše společnost byla značně rozdělena již před tím, než začala ostrá kampaň. Je to dáno tím, kdo nám tu vládne a hlavně, jak nám tu vládne. Čeká nás spousta práce, dát tu všechno zase do pořádku tak, aby tu opět vládla spravedlnost pro všechny, slušnost a odpovědnost. A jsem si jistý, že nový premiér a vláda musí společnost zase spojit. A nebude to lehký úkol.

Naše společnost byla značně rozdělena již před tím, než začala ostrá kampaň.

Bola kampaň pred voľbami motivačná, alebo skôr konfrontačná?

Z mého pohledu motivační. U nás v Jižních Čechách určitě. Během kontaktní kampaně jsme potkávali lidi, kteří reagovali velmi pozitivně, a to i v případě, že nevolí naši koalici. Jinak samozřejmě nelze očekávat od vládnoucích stran, že pojedou kampaň férově a bez určitých konfrontací. Vymezení se je nutné z obou stran. S tím je politika prostě spojená a je na nás s tím pracovat.

Během kontaktní kampaně jsme potkávali lidi, kteří reagovali velmi pozitivně, a to i v případě, že nevolí naši koalici.

Čo bude v týchto voľbách najdôležitejšie a ktorý faktor môže voľby rozhodnúť?

Každé volby jsou důležité… jsou o tom, kam bude daná společnost směřovat dál, jaké priority bude vyznávat. Někdo to dnes označuje jako „na východ nebo na západ“, ale já mám smutný pocit, že současné volby jsou mnohem zásadnější. Jako země, jako společnost, jsme se díky vývoji posledních let dostali do určitého mezního bodu, o kterém bych býval nikdy neřekl, že budeme znovu mluvit, resp. že se poučeni minulostí na něm můžeme někdy znovu ocitnout… Dnes jde o to, zda budeme nadále zemí demokratickou a svobodnou, nebo jakýmsi paskvilem hrajícím si navenek na svobodu a demokracii, uvnitř však plným korupce, špíny, bezpráví, strachu… Vždyť to jsme tu už přeci už měli, naštěstí je to třicet let minulostí a já zkrátka nevěřím, že to třetina národa chce vědomě zpátky? A i kdyby opravdu chtěla, kde bere tu drzost do toho marastu znovu uvrhnout celou zem. To nejde dopustit! Teď je to o stavu společnosti, o míře jejího znechucení vysokou politikou, o celkové náladě, která ovlivňuje, do jaké míry lidé naskočí na líbivá a spíše nereálná marketingová mávátka politiků a nafouknuté předvolební sliby, kdy povolební plnění je spíše skutek utek… Na populistické sliby lidé vždycky rádi slyší a snadno se jim uvěří, ale tady už se sliby nezachráníme. Tady už je nutné říkat pravdu, ač příjemná asi není – Ano, líp už bylo… Ale aby nebylo ještě hůř, aby byla nějaká cesta k záchraně, musí dojít ke změně! Zcela zásadní! Pro nás, naši zemi, ale především pro naše děti, abychom jim nepřipravili budoucnost plnou dluhů a strachu z budoucnosti.

Michal Albert, foto FB Jan Bartošek